Jsme s dětmi na měsíc na Krétě, je to více zdravotní pobyt pro děti než dovolená. Bydlí tady kamarádka Češka, která u mě kdysi byla na terapii. Jednoho dne mi zavolala a říkala, že má kamarádku Moniku, která chce přijít na terapii. Jasně, žádný problém. Domluvili jsme termín, hlídání dětí a ráno si mě Monika měla vyzvednout. Očekávala jsem nějakou slečnu nebo paní z Česka, ale očekávat a předpokládat se občas nevyplácí :-))))
Monika přijela, podle obličeje bylo jasné, že pochází někde z Asie, promluvila lámanou angličtinou, kterou prokládala řečtinou :-))) Přišla s velkým úsměvem na tváři a tak jsem se nadechla a vydechla, poslala všechny obavy do háje, předala děti na hlídání a odjela s Mončou k ní domů. Po cestě mi povídala, že je Indonésanka, už dlouho žije na Krétě, je vdaná za Řeka. Bylo evidentní, že má i řecké návyky, první jsme se stavily pro kafe, všichni tady pijou kafe, odmítnout kafe je nemyslitelné a je navíc výborné. Pak jsme se stavily do pekárny pro něco na zub, nějaká sladká místní specialita. (Ano vím, terapie mají být u terapeuta, ne u klienta, ale tady to logisticky jinak nešlo, navíc ona si pro mě přijela 😉
Monika je jedno z nejčastějích jmen v Indonésii, kdybyste to nevěděli 😉 Její angličtina se ukázala jako docela rozumná, krom toho, že používala jen jedno zájmeno “she” pro jakoukoliv osobu a pouze přítomný čas :-)) Víc jsem se doptávala, hodně jsme se nasmály, sem tam ona na mě začala mluvit řecky nebo já na ni při děkovačce česky :-)) Krásně se nám spolu pracovalo, na konci samé plus desítky a obrovský úsměv na tváři.
Terima kasi (děkuju) za super terapii!
P.S.: saya terima = přijímám
