V tomto článku se s vámi podělím o své pocity a zážitky při pobytu ve tmě. Myslím si, že díky mé praxi s terapií Metodou RUŠ se mi podařilo snadno zpracovat obrazy, strachy a nekomfortní situace, které ke mně přicházely.
Pobyt ve tmě pro mě byl nesmírně obohacující, přinesl do mého života jiný úhel pohledu na spoustu věcí, které jsem si dříve nepřipouštěla.
Rozhodně každému doporučuji!
Když jsem přemýšlela, jak vám nejlépe zprostředkovat vlastní zkušenost s pobytem ve tmě, rozhodla jsem se nakonec, že s vámi budu sdílet dopis, který jsem pár dní po pobytu posílala Marušce, která byla mou průvodkyní.
———-
Ahoj Maruško,
sedím u počítače a říkám si, slíbila jsem zpětnou vazbu, no napíšu, ale co? Je toho tolik, ale jak už jsem zjistila z povídání si s lidmi okolo, hodně je toho nepřenosného, nevysvětlitelného… O pobytech ve tmě jsem věděla asi dva roky, od začátku mě to lákalo, ale “nebyl čas”. Život plynul a naše rodina se ocitla v obtížné situaci, manželství končí a není to pohodový rozvod dohodou… Najednou mám celých pět dní jenom pro sebe. Děti jsou s tátou u tchýně a tchána. Navíc je období Vánoc, to opravdu netoužím být sama… Anebo že by? V okamžiku, kdy mě to napadlo, jsem věděla, že je to přesně to, co potřebuji, potkat se sama se sebou, získat nadhled, odpočinout si od světa, který se poslední dobou smrskl na právníky, soudy, sociálku, psychology a jiné “poradce”. Googlím, rezervuju, přijíždím.
Pokojík je malý a útulný, můj záměr je jasný: první se vyspat a pak získat nadhled nad tím čím momentálně v životě procházím. Jsem rozhodnuta, že ať přijde cokoliv, že to zvládnu, poradím si s tím a bude to fajn. První dva dny spím a jím, všude kolem sametově černá tma. Baví mě, jak koušu do jablka a ač ho mám před nosem, tak vážně není vidět. 😊 Baví mě otvírat a zavírat oči a obrazy co vidím se ani nepohnou, že bych se dívala myslí a ne očima? 😊 Baví mě pozorovat “světýlka”. Občas na mě bafne něco z nevyřešeného života, tak pořeším a odpočívám dál. Občas si něco namaluju, něco napíšu. Předtím jsem si říkala, jak můžou lidi po tmě psát? Můžou a docela čitelně. 🙂 Čas chvílema ubíhá rychle, chvílema se strašně táhne. Podle mého vnímání trval čtvrtý den minimálně 14 dní, byl nejobtížnější. Vylézalo kde co, obrazy, strachy, situace, otázky… Přicházely odpovědi, někdy jasné, někdy méně… To byl den, kdy jsem Ti byla vděčná za tvou ochotu si povídat, podívat se na věci i z jiného úhlu… Děkuju Maruško, jsi úžasná!
Poslední den byl klidný, pohodový, dokážu si představit, že to někdy zopakuju a klidně na delší dobu. Vracení se do světa a světla bylo pomalé, oči se nechtěly zapnout, mysl byla krásně zabržděná. Celý den jsem měla pocit, že jsem na lodi a ne na pevné zemi.
Je to tři dny, co jsem doma a je mi krásně!
Děkuju a z celého srdce doporučuju!
S láskou, Jana
———-
Pobyt ve tmě byl pro mě nezapomenutelnou osobní terapií. Mám ale pochopení pro každého, kdo na strachy, obrazy a situace, které mohou ve tmě přicházet, nechce být sám.
Terapie Metodou RUŠ je stejně obohacující a transformující, výhodou je terapeut – průvodce, který je vám po celou dobu k dispozici.
Pokud cítíte, že RUŠka by pro vás byla tím pravým odrazovým můstkem pro životní změny, ráda se stanu vaším průvodcem.
Neváhejte mě kontaktovat.
