Povím Vám příběh o jedné pavoučí holce, co se narodila do rodiny, kde to neklapalo. Ze začátku ji to přišlo normální, ale později zjistila, že v jiných rodinách to funguje lépe a byla z toho smutná. Domácí splétání pavučin se nedařilo, tak se malá pavoučice těšila do školy, spřádala si plány co se všechno naučí, jak ji to bude bavit, jak budou splétat sítě s ostatními pavoučky. Začala škola a ono to byla nuda, to bylo nemilé překvapení, pavoučci okolo byli pomalí a nebavilo je se učit. Pavoučí holčička záhy zjistila, že není dobré všechno vědět, že to ostatní pavoučci nemají rádi, tak se uzavřela do sebe a do knih, kde s hrdiny prožívala mnoho dobrodružství.
Po skončení jedné školy následovala další, byla to nová výzva pro pavoučí slečnu, nové město, noví lidé, s nadšením se vrhla do splétání nových přátelství a objevování nového. S milým údivem zjistila, že když něčeho chce dosáhnout, tak může, že sice už není nejlepší, ale kdyby chtěla, tak by klidně mohla být. Zkušenosti ji nabádaly držet se více při zemi a nevyčnívat. Zjistila, že ji baví čísla a jazyky a když v posledním roce zvažovala, kterým směrem se dát, rozhodla se zažít nějaké dobrodružství na vlastní kůži a odjet poznávat zahraniční pavouky. Byla to možnost, jak zkusit být sama sebou, bez toho, že by ji někdo usměrňoval. Byla to velká výzva, která se ukázala jako velmi těžká (školní angličtina byla nepoužitelná), anglická pavoučata jsou jiná, platí tam jiná pravidla, však ono se nenadarmo říká, jiný kraj, jiný mrav 🙂
Pavoučí slečna začala hned spřádat sítě a i když měla mnohokrát chuť se vším praštit a utéct, tak to nikdy neudělala a proměnila se. Zjistila, že je třeba na sobě pracovat (a viděla, že to jde), inspirovala se šťastnými rodinami (a viděla, že to lze). Cestováním a novými lidmi se ji rozšířily obzory. Cestování se stalo součástí jejího života, ta možnost vidět, jak to dělají jinde, jak spřádají své sítě, propojit se s pavouky z celého světa, krása. Po návratu domů začala studovat školu (pro rodiče) a zároveň začala pracovat (pro sebe), okolí ji odsoudilo, pracovat v Praze a studovat v Jihlavě? To přeci nelze, lze a taky s výbornými výsledky. Celá tahle akce pavoučí slečnu neuspokojovala, pořád to nebylo ono, tak se rozhodla splnit si svůj sen a v době, kdy rodina očekávala svatbu a potomka, odjela s přítelem na druhý konec světa.
Začínání od začátku už pro ni nebylo nové, tak se rychle zorientovala a moc si to užívala, vůbec ji nevadilo, že má dvě práce, k tomu studuje, protože ve volném čase mohla poznávat další krásné pavučiny tropických pavouků a to ji naplňovalo. Uplynulo pár let a pavoučí pár stál před zásadním rozhodnutím, zůstat anebo se vrátit? Návrat mezi místní pavouky byl těžký, čeští pavouci všeobecně méně sdílejí, jsou méně šťastní a méně přejí druhým.
Pavoučice se rozhodla nesmutnit, raději se vdala, narodil se ji první malý pavouček, aby se na mateřské nenudila, tak začala studovat vysokou školu, dle svého výběru a červený diplom přebírala měsíc před porodem malé pavoučí holčičky. Možná si říkáte, další červený diplom, vždyť je to nuda, ale pozor, ty předtím byly, protože to chtěli ostatní, tenhle byl pro pavoučici překvapením, vůbec to netušila, škola ji bavila a na výsledku to bylo znát. Při druhém miminku pavoučice zkoušela pracovat, ale zjistila, že to není běžné a to co znala ze zahraničí, to zde ještě nedorazilo – flexibilita, vstřícnost, měla pocit, že mít malé dítě (nedejbože ještě v šátku) je jako mít obrovskou bradavici na nose, zaměstnavatele to odpuzovalo a děsilo. Mozek potřeboval nějakou potravu, tak pavoučice začala splétat sítě na kurzech pro mámy na mateřské, začala intenzivněji pracovat na sobě a uvědomila si, že to nejdůležitější v životě je být šťastný.
Dneska má pavoučice tři malé pavoučky, splétá sítě ve škole, ve školce, v mateřském centru, doma i v sousedství. Sdílí plány, myšlenky, propojuje se s ostatními. Už ví, že do sítí se zaplétá radost i smutek, štěstí i smůla, ale když je pavouk sám sebou a ví co chce, tak všechno krásně jde. Svůj vesmír si tvoříme sami, proč si ho neudělat ideálně šťastný 🙂
